Svaz dechových orchestrů

České republiky, z. s.

Na červencovou pražskou konferenci WASBE jsem se vydal s odhodláním, že na této, dle slov organizátorů zcela výjimečné oslavě symfonické dechové hudby, se budu snažit absolvovat maximum možného z jejího celkového programu. Vzhledem k tomu, že jako umělecké vrcholy konference byly již předem avizovány všechny 4 večerní koncerty, konané v prestižních pražských sálech, tak jsem hned v pátek večer v Rudolfinu navštívil první z nich, na němž se postupně představily orchestry z Estonska, Maďarska a Slovinska. K mému překvapení se však očekávání vysokého uměleckého zážitku nenaplnilo, s výjimkou solidních Maďarů jsme byli svědky průměrných výkonů s takřka neposlouchatelným repertoárem, který v případě Estonců dokonce přešel až k laciné estrádě. Zřejmě logickou odezvou na dění na pódiu byla reakce posluchačů, kterých se na začátku koncertu sešlo okolo pěti stovek, do úplného závěru ovšem vydržela jen sotva pětina z nich. Úvod tedy nijak oslnivý. 

Číst dál: Zamyšlení předsedy SDOČR Petra Ciby nad konferencí Wasbe

V sobotu 14. 2. 2015 proběhl v Kongresovém sále hotelu Pyramida v Praze další ročník Mezinárodního soutěžního festivalu dechových hudeb.

Zúčastnilo se ho celkem 7 velkých dechových orchestrů, z toho 3 zahraniční (Itálie, Izrael, Německo) a 4 z ČR (Harmonie 1872 Kolín, DOM Němčice n. Hanou, DO ZUŠ J. N. Filcíka Chrast, DO ZUŠ Přelouč). Soutěž byla vypsána pro kategorie střední, vyšší a nejvyšší třída, přičemž 3 DO soutěžily ve střední a 4 DO ve vyšší třídě, nejvyšší třída zůstala, podobně jako v předcházejících dvou ročnících této soutěže, neobsazena. Každý orchestr přednesl v rámci svého soutěžního vystoupení skladbu povinnou, kterou byla 1. věta z Junácké svity E. Zámečníka (pro střední třídu), resp. 3. část z Komorní symfonie Z. Jonáka (pro vyšší třídu), dále pak repertoár dle vlastního výběru, a to v celkovém časovém limitu 25 resp. 30 minut. Výkony orchestrů hodnotila odborná porota ve složení: V. Blahunek (ČR), J. Šíp (ČR) a T. Wolters (NL). Bezprostředně po vystoupení posledního soutěžícího DO se uskutečnil seminář dirigentů zúčastněných DO se členy poroty. Poté následoval závěrečný ceremoniál festivalu - koncert Brass bandu Ústřední hudby Armády ČR a vyhlášení výsledků soutěže s předáváním cen (viz výsledková listina na našem webu).

 Nyní bych si dovolil uvést několik vlastních postřehů k této akci.

1/ Soutěžící orchestry

Z hlediska kvality předvedených výkonů jednotlivých orchestrů lze říci, že zahraniční DO byly v tomto ohledu spíše jen průměrné, jedinou výjimkou byl německý studentský orchestr, který se prezentoval kultivovaným a vyváženým zvukem i solidní interpretací, jeho slabinou však byl ne příliš vhodný soutěžní repertoár.

Z českých orchestrů zasluhuje absolutorium DO ZUŠ Přelouč, který dominoval celé soutěži nejen vynikající kvalitou interpretace, ale také velmi dobrým výběrem, vyvážeností i náročností repertoáru, sestaveného výhradně z původních skladeb. Absolutní vítězství patří přeloučskému souboru naprosto zaslouženě!

Orchestr z Chrastu, který soutěžil taktéž ve střední třídě, mě osobně velmi mile překvapil. A to nejen nízkým věkovým průměrem hráčů, ale zejména precizností ve všech hudebních činnostech, která je evidentně odrazem poctivé a důsledné práce dirigenta, jeho autority u hráčů a disciplíny při nácviku.

Vyšší kvalitě tohoto orchestru by zcela jistě prospělo rozšíření skupiny dřevěných dech. nástrojů (početně i nástrojově) a tím i vyvážení zvukových poměrů (dřeva vs. žestě), stejně jako důraz na větší zvukovou kultivovanost (žestě, bicí) a výrazově-estetické nuance hraných skladeb.

DOM Němčice n. Hanou, který soutěžil v kategorii vyšší třída, se prezentoval tradičně výborným symfonickým zvukem, vyspělou a procítěnou interpretací i vysokou náročností předvedeného repertoáru (zejména Nostradamus O. M. Schwarze). Významným pozitivem byla také kvalita výkonu a očividná zkušenost dirigenta tohoto orchestru J. Nováka. Nebýt drobných nedostatků v intonaci, souhře, či některých individuálních hráčských zaváhání, zcela jistě by tento orchestr sahal po zlatém pásmu i vítězství ve své kategorii!

Harmonie 1872 Kolín soutěžila, podobně jako DOM z Němčic n. Hanou, ve vyšší třídě soutěže. Oproti ostatním českým i zahraničním orchestrům však předvedla méně kvalitní výkon a jako jediný DO v soutěži získala „pouze“ bronzové pásmo. Její slabinou byl nejen poměrně nehezký, nekultivovaný, často nevyvážený, občas dokonce až lehce vulgární zvuk, ale také mnohé disproporce v intonaci, souhře, tempu, artikulaci, rytmu či frázování. Některé nedostatky předvedeného výkonu bohužel spadají i na vrub dirigentů tohoto orchestru. V souvislosti s prezentací Harmonie 1872 Kolín bych si však dovolil podotknout, že se mi nejeví jako příliš šťastné účastnit se takovýchto soutěží s orchestrem, který je nastavený na úplně jiný typ hudebních aktivit. V případě neúspěchu je pak frustrace hráčů, kteří na podobnou situaci logicky nemohou být připraveni, poměrně nežádoucím příspěvkem pro další činnost takového orchestru.

Pokračování textu ...Mezinárodní soutěž VDO Praha 2015

Podivná věc se udála v souvislosti s vydáním posledního čísla časopisu Naše muzika. Šéfredaktorovi tohoto bulletinu SDOČR Václavu Hlaváčkovi jsem v dostatečném předstihu před uzávěrkou č. 4/2014 zaslal článek o účasti studentského dechového orchestru Harmonie Šternberk na festivale v rakouském Schladmingu. K mému překvapení jsem však byl vzápětí V. Hlaváčkem informován o tom, že článek v aktuálním čísle časopisu neotiskne! Přednost byla naopak dána informaci manažera SDO Májovák Karviná, který se také, společně s karvinským orchestrem, festivalu ve Schladmingu zúčastnil, a jeho článek otisknut byl. Odmítnutí článku o Harmonii Šternberk V. Hlaváček zdůvodnil tím, že v jednom čísle časopisu nemohou vyjít dva články na stejné téma. Tento názor ovšem nemohu přijmout přinejmenším proto, že oba články se sice vztahovaly k účasti zmíněných těles na stejném festivalu, ale každý byl o jiném orchestru. Dle jakého klíče V. Hlaváček upřednostňuje jeden orchestr před druhým, mi z jeho strany již vysvětleno nebylo. K odmítnutí mého článku ještě podotýkám, že se tak stalo poprvé za mnoho let spolupráce s tímto časopisem i jeho šéfredaktorem.

Nechci spekulovat o tom, nakolik souvisí odmítavá reakce V. Hlaváčka se současným vývojem v SDOČR. K objektivnímu informování veřejnosti o dění v českém dechovém prostředí však selektivní a veskrze subjektivní přístup V. Hlaváčka nepřispívá. Rád bych věřil tomu, že se časopis, který je bulletinem SDOČR a je také z prostředků této instituce financován, nestane nástrojem k eliminaci informací o orchestrech a aktivitách názorových oponentů šéfredaktora.

 

Petr Ciba, dirigent Harmonie Šternberk